A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Rakousko - Cestopisy

Korutany 22. - 29.8.2009

Nádherná týdenní dovolená v hotelu Turnersee v Sankt Kanzian am Klopeiner See (Unternerrach) uprostřed krásné přírody v Alpách a mezi spoustou nesmírně zajímavých míst.

Korutany 22. - 29.8.2009

V sobotu 22.8.2009 se, po čtyřech krásně strávených dnech na Šumavě pod Churáňovem, balíme. Naše dovolená pokračuje týdenním pobytem v Rakousku. Vyjíždíme cca v 9:30 přes Kvildu na Strážný a dále přes Pasov na Wels a dále směrem na Gratz. Z dálnice A9 však odbočujeme u Sankt Michael in Obersteiermark. Naše cesta nyní pokračuje přes Zeltweg a dál údolím přes Bad Sankt Leonhard im Lavanttal na dálnici A2. Po dálnici jedeme na Völkermarkt a dál až k cíli přesně po naplánované trase – zcela neomylně nás vede navigace v mém starém dobrém PDAčku. Do cíle naší cesty – Sankt Kanzian am Klopeiner See, resp. jeho části Unternarrach k hotelu Turnersee, přijíždíme cca v 15:45. Na ubytování v hotelu musíme chvíli počkat a večeře je až v 18:00. Na pokoji přichází na řadu jako první sprcha a hned potom zasloužený odpočinek. Mám toho plné zuby. Téměř půl cesty pršelo a když přestalo, tak bylo zase strašlivé dusno a naše auto nemá klimatizaci. Po velmi dobré večeři jdeme na krátkou procházku, ale hřmí a ženou se černé mraky, tak se raději vracíme. Bylo to jentaktak. Přihnala se nepředstavitelná bouřka. Venku lítají vzduchem židle, stoly i reklamní cedule, voda se valí proudem… Pak několikrát zablikalo světlo a vypadla elektřina, naštěstí asi po 5 minutách zase naskočila.
Kolem 19:30 to pomalu skončilo. Ale leje dál až do pozdních nočních hodin.

V neděli ráno jdeme na procházku stejným směrem jako včera večer a podívat se na pláž k jezeru Turnersee, kam máme mít volný vstup. Ale platí to až od 9:30 a navíc už z dálky je vidět, že je to malá plážička, tak se vracíme na chodník podél silnice a jdeme dál. Zkoušíme ještě jednu sousední cestu k jezeru, ale tam likvidují spoušť po včerejšku, proto pokračujeme až do sousedního Sankt Primus. Odtud se, podél místního Vogelsparku (něco jako ptačí zoologická zahrada), pomalu vracíme. Naše kroky vede navigační mapa směrem na značenou turistickou cestu, ale na ní po několika desítkách metrů narážíme na padlé stromy přes cestu, takže nám nezbývá nic jiného než se vrátit. Jdeme nejkratší možnou cestou, vede nás opět navigační mapa. Všude narážíme na spoustu škod, které napáchala včerejší bouřka. Zkoušíme ještě najít cestu k jezeru Turnersee podle tištěné turistické mapy, ale to se nějak nedaří. Našli jsme jinou, která vede k jezeru Klopeiner See, ale na to už je moc pozdě. Vrátili jsme se k obědu, jenomže to byla jen gulášová polévka a housky, takže to vlastně ani nestálo za návrat. Odpoledne jsme se rozhodli pro výlet do jeskyně. Autem jedeme do Bad Eisenkapel, kde parkujeme mimo modrou zónu, v pokladně kupujeme lístky a místním autobusem se potom jelo k jeskyni na Hochobir - jinak to ani nejde. Je to úžasná projížďka horskou silničkou až málem do nebe. Vlastní jeskyně není nic mimořádného. Po návratu dolů jsme se rozhodli nikoliv pro návrat, ale pokračovat autem směrem na Freibach-Stausee. Vede nás navigace. Jeli jsme, aniž bychom to předem tušili, horskou silničkou přes sedlo Schaidasattel s krásnou vyhlídkou (1086 m). Ovšem silnice je nahoře místy dost děsivá, někde dokonce nezpevněná. Ale každopádně to stálo zato. Krátce jsme se zastavili u jezera (Freibach-Stausee), kde se lidé dokonce koupou.
Večer hned vedle hotelu Turnersee přistává vrtulník první pomoci a já samozřejmě fotím.

V pondělí ráno vyjíždíme nejdříve na vyhlídkovou věž Pyramidenkogel u městečka Keutschach am See. Odtud, po nádherném pohledu na vzdálené hory a jezero Wörthersee pod námi, pokračujeme do zábavního parku Minimundus v Klagenfurtu. Po cestě jsme si udělali ještě krátkou zastávku v městečku Reifnitz, kde si prohlížíme právě připlouvající vyhlídkovou loď a nábřeží. V Klagenfurtu v Minimudusu si na závěr dáváme něco málo k občerstvení, a potom nás na další cestu vede Klagenfurtem navigace až k vodopádům u Wildensteinu. Tady na bezplatném parkovišti zanecháváme auto a stoupáme jako pěší turisté vzhůru. K vodopádu je to kousek, ale my pokračujeme dál nahoru směrem na Hochobir, resp. Eisenkappeler Hütte, ovšem tady zjišťujeme, že je to moc daleko a na to už nemáme čas. Proto jsme odbočili na jinou cestu, po níž bychom se pak měli vrátit a po turistické cestě označené číslem 6 na parkoviště – to říká tištěná mapa. Dělám odbočku mimo cestu nad vodopád kvůli focení, pak pokračujeme dál. Vítá nás poničený můstek přes potok – přebrodili jsme se. Pokračujeme dál, ale cesta vede trochu jinak, než je na tištěné mapě a já pro tuto oblast nemám navigační mapu, takže jsme nakonec došli až za Wildenstein. Musíme se tak na parkoviště vrátit podél silnice. Naštěstí skoro ve všech vesničkách mají podél silnice kvalitní chodníky, takže nám to nečiní vůbec žádný problém.

Hned po ránu v úterý se rozhodujeme kam na výlet - je docela zataženo, jen špičky hor trochu vykukují. Nakonec jsme se rozhodli, že přece jen podle původního plánu vyjedeme na horskou túru na Petzen. S mírným blouděním po objíždce (prakticky už v cíli) přijíždíme na bezplatné parkoviště u lanovky. Lanovka nás během cca 15 min vyvezla do výšky 1700m. Cca v 10:30 už mlhou šlapeme pěšky vzhůru. Jdeme podle turistického značení na sedlo Kniepssattel ve výšce 2012 m, cestu kontroluji pro jistotu navigací. Mlha klesá, respektive my opouštíme mlhu a necháváme jí pod sebou. Ze sedla pokračujeme po hlavní hřebenové cestě přes vrchol Knieps 2110m až na vrchol Feistritzer Spitze 2113 m. Tady si dáváme krátký odpočinek (zdaleka nejsme sami) a potom pokračujeme ještě kus dál na rozcestí, kde se cesty větví. Jedna pokračuje jako hřebenová, ale my odbočujeme zpět dolů, vše kontroluji navigací a konstatuji téměř dokonalou přesnost. Vracíme se značenou cestou přes Neuberschstein a Krischa Jagdhütte k jezeru u horní stanice lanovky. Sem jsme dorazili v 15:30 a dáváme si další odpočinek. Procházkou kolem jezera končíme náš okruh po horských vrcholcích v Siebenhütte, kam máme na svačinu – kafe a štrůdl – slevové poukázky z lanovky. Pak už nezbývá nic jiného, než se vrátit lanovkou dolů k autu a vyrazit na zpáteční cestu do hotelu.

Středeční ráno se probouzíme v mracích, nebo v mlze - vyjde to na stejno. Tak přemýšlýme co dělat, ale než jsme si to rozmysleli, vyčasilo se a vypadá to na jasné azúro. Vyjíždíme tedy, řízeni navigací, do soutěsky Tscheppaschlucht. Navigace nás protáhla po silničkách a malých vískách, což bylo docela romantické. Dá se říct, že bez bloudění jsme dojeli na parkoviště, museli jsme však na dvojku, protože jednička už byla plná. Po přezutí do turistické obuvi vycházíme v 10:20 směr pokladna. Tady nám jen projeli čtečkou Korutanskou kartu a jde se dál bez vstupenky. Procházíme soutěskou, stoupáme nad vodopád a tady dochází k osudové chybě. To je tak, když člověk pořádně nečte směrové tabule. Pokračovali jsme nesprávnou cestou a ocitli jsme se tak až u chaty Deutsche Peter. Odtud to nejde jinak, než se vrátit zpět, abychom vyšlápli cestu do Bodentalu, kam jsme dorazili ve 14:15. Zvládli jsme to nakonec jen s hodinovým zpožděním oproti plánu. V restauraci se narychlo občerstvujeme a autobus ve 14:30 stíháme na poslední chvíli. Oklikou ostatních zastávek nás dovezl zpět na parkoviště. Do hotelu se vracíme ještě se zastávkou v Klagenfurtu kolem 17 hod.

Na čtvrtek jsme si naplánovali výlet lodí po Wörthersee, takže hned po snídani vyjíždíme, opět řízeni navigací, do Klagenfurtu na parkoviště u přístavu. Daří se to bez nejmenšího zádrhelu s naprostou přesností. Čekáme na loď na 10. hodinu. Usazujeme se na horní palubě a plujeme jen 3 zastávky do Maria Wörth. Vystupujeme a máme 15 minut na prohlídku okolí přístavu, pak připlouvá zpáteční loď, kterou se vracíme zpět do Klagenfurtu. Autem se, za vydatné pomoci navigace, přesouváme do botanické zahrady. A právě díky navigaci je to zcela bez nejmenších problémů na první pokus. Procházíme celou botanickou zahradu a pak ještě v areálu zahrady navštěvujeme podzemní Bergbaumuseum - opravdu skvělá podívaná. Z botanické zahrady se autem opět přesouváme, tentokrát do centra na parkoviště Weggasse, s navigací je to brnkačka. Parkoviště je placené a platí se v automatu před odjezdem. Jdeme do města a na věž. Funíme nahoru 225 schodů, ale vyhlídka nás dost zklamala - nic extra, běžíme 225 schodů dolů… Po pěší zoně se jdeme podívat k radnici, okolo Marie Terezie se potom vracíme zpátky podívat se ještě do nákupního střediska City Arcaden. Je hned vedle parkoviště. Po zběžné prohlídce a návštěvě několika obchodů jdeme k autu a vracíme se do hotelu (je 16:30 a já si nechci lehnout u bazénu na lehátko!). Po velmi dobré večeři se jdeme projít do městečka St. Kanzian, ale nakonec z toho byla procházka okolo celého jezera Klopeiner See. Když se vracíme kolem 20:30 začíná hřmět a blýskat se. Kolem 21 hodiny začalo pršet.

V pátek ráno zase vyhlížíme z okna pokoje do mlhy, ale po snídani už to vypadá dobře, tak vyrážíme na Gerlitzen. Vede nás navigace přesně na parkoviště v Annenheimu. Auto necháváme hned na prvním, ale lepší by to bylo na dvojku, protože je schované za stormy a tak by tam byl stín. Kabinovou lanovkou Kanzelbahn vyjíždíme v 10 hodin ke stanici sedačkové lanovky, která vede až na vrchol Gerlitzen. Tady trochu bloudíme, protože místní rakouské turistické značení je něco naprosto nevídaně úděsného. Něco jiného na mapce, jinak na letáčku, v terénu pak něco úplně jiného, a to navíc ještě v několika různých systémech značení - prostě zmatek. Sice jsme nezabloudili, ale žádnou jistotu jsme neměli (navigační mapu jsem na tuto oblast nepřipravoval, protože tištěná mapa vypadala naprosto primitivně…). Prošli jsme se velkým obloukem ke stanici Kanzelbahn, kam jsme došli ve 13:45. Po lehkém občerstvení nás čekala cesta lanovkou zpět. U auta přemýšlýme kam dál. Napadl nás nedaleký hrad Landskorn, ale trochu jsem nedával pozor na silniční značení, a tak jsme se nakonec ocitli ve Villachu. Po projížďce městem jsme kdesi zaparkovali a šli se přes řeku projít do centra na pěší zónu. A protože do večeře máme spoustu času, jedeme se ještě zastavit do Veldenu. Navigace nás vede sice dobře, ale zase jsem (už ve Veldenu) přehlédl odbočku – tentokrát ovšem musím zdůraznit naštěstí, protože tam, kam jsem navigaci nastavil, bychom nezaparkovali. Takhle jsme alespoň objevili krásné parkoviště, a v době naší návštěvy bylo zadarmo. Krásnou procházkou po nábřežní promenádě jsme šli k přístavním molům půjčoven loděk a okružní vyhlídkové, kam bychom byli dopluli z Klagenfurtu, kdybychom nevystoupili v Maria Wörth. Odtud se pak vracíme zpět k autu městem. Bylo příšerné vedro - teploměr ve městě ukazoval 34 stupňů. Pak už se rovnou vracíme do hotelu - nechávám to na navigaci.
Večer pak plánování návratu domů (do navigace ukládám 4 možné varianty) a příprava balení.

Poslední ráno, poslední snídaně, definitivní sbalení a opouštíme příjemný hotel Turnersee. Původní plán návratu přes Großglockner padl ve prospěch kratší varianty přes Katschberg. Je to sice slušný krpál, ale vyhnuli jsme se jednomu placenému tunelu. Na vrcholu, resp. v sedle jsou hotely a parkoviště, ovšem žádná lanovka v provozu. Možná je to i tím, že už delší dobu leje jako z konve a hory jsou zahalené převalujícími se mraky. Lehce jsme prohlédli středisko (především zimních sportů), v infocentru koupili turistickou mapu oblasti, a pak s drkotajícími zuby (teploměr ukazoval jenom 7 stupňů) se vrátili do auta a pokračovali v cestě dolů klesáním místy až 15%. Po najetí na dálnici a zaplacení mýtného za Tauernský tunel jedeme kupodivu ještě notný kus po dálnici, a pak narážíme na stojící kolonu. Popojížděli jsme asi hodinu několik kilometrů, až ke světlům, kterými řídí dopravu do tunelu, ovšem tunel je ještě o pěkných pár kilometrů dál. Semafor hodí zelenou vždy jen na chvíli každých 5 minut (zřejmě se tu počítá s určitým množstvím vpuštěných aut). Za tunelem pokračujeme směrem na Salzburg, poté na Burghausen, Eggenfelden, Landau an der Isaar, Straubing… Někde tady jsem přenastavil navigaci, protože jsme se nějak nepohodli ve směru a délce cesty. Původně to mělo být na dálnici přes Regensburg (což ale bylo moje chybné nastavení). Takže cesta nyní pokračovala po běžných silnicích přes Cham, Furth im Wald a Eschikam. Navigace nás chce vest přímou trasou na Plzeň, ale manželka chce raději přes Klatovy, tak vycházím přání vstříc a navigace přepočítává… Z Klatov už přímo na Plzeň a po dálnici na Prahu.
Z auta vylézám po 627 km a přiznám se, že docela unavený…

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@